Ale to se všechno změnilo - fialovou přemaloval sluha Ceslynejch prarodičů, dostala jsem nový závěsy, který fungujou trochu jako izolace, a teď už spím jenom ve dvou dekách :)
Hned druhý den jsem začla poznávat Mexico. Nejdřív jsme se Cesly vydali ke švadleně pro polštáře. Švadlena moc nemluví, žije ve vesnici kousek za Tolucou, a celej její dům byl jeden velkej chaos. Ale polštářky ušila hezky.
Odpoledne jsme jeli na běžnou nedělní mexickou sešlost. Tušim, že nakonec tam bylo kolem 15 - 20 lidí, což je náš maximální počet, co jsme schopní shromáždit u babičky na Vánoce :)
Další den jsme navšívili "abuelos" - babičku a dědu. Žijou v obrovským nádherým domě z 50. let v centru Tolucy, maj vrátnýho, sluhu, kterej je pořád v domě (takovej malej usměvavej kulhavej indián - ten, co mi pak maloval ten pokoj), a letní dům v Acapulcu. Dědeček vypadá jak mafián ze 30. let, a babička jako seňora z telenovely :)
Pak jsme se stavily pro stoleček u truhláře. Ten bydlí ve vesničce kousek za Tolucou, kde to vypadá jak v Rumunsku - sřídají se tam malá kukuřičná políčka a betonový haciendy, ze kterejch čouhaj armovací dráty (pravděpodobně připraveny pro další přístavbu), mezi tím se pasou koně, a polehávají toulaví psi.
A za deset minut odsud jsme v nablýskaném supermarketu, a za dalších 20 minut doma za branou, kterou nám otevře hlídač, a dvakrát týdně nám sem přijde starší indiánka vyprat, uklidit a umýt nádobí.
Tak to je Mexico :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Tak to je Mexiko z pohledu vyšší vrstvy... My z té střední si všechno děláme samy a nikdo nám stolečky a polštářky nekupuje :-) zato nám vaří mňamky
OdpovědětVymazat