Cesta sem proběhla v pořádku, jenom v Paříži jsme nabrali trochu zpoždění, protože Francouzi trochu neodhadli čas, ve kterým jsou schopný narvat 500 lidí do letadla. Nakonec se to zvládlo, a překvapivě jsme letěli "horem" přes Kanadu, což by mě v životě nenapadlo, ale asi je to ta nejkratší možnost, jak se sem dostat..
V Mexico City nás vyzvedl Aleš - spolužák z architektury, čímž nám strašně ulehčil prvotní orientaci ve městě.
Druhý den jsme trochu prošli centrum - zócalo (hlavní náměstí) a okolí, dali si první mexické jídlo (Julie zpětně říká, že to bylo její nejhorší jídlo v Mexiku :) a já se pak vydala na sraz se Cesly - mojí novou spolubydlící. Všechno klaplo, a tak jsem mohla už večer ležet pohodlně ve svém pokoji, ošklivě fialově vymalovaném, ve spacáku a třech dekách, s návlekama, tlustejma ponožkama, a šátkem na hlavě, páč mi byla děsná kosa :)
Rozumějte: "to jídlo nebylo špatné, ale od té doby si pošmakuji mnohem lépe" - jídlo v restauracích v centru DF mi přijde chudé, možná proto, že spoléhají na to, že ubohý turista zhltne cokoliv s exotickým názvem
OdpovědětVymazat