Zdravim! Po přečtení blogu mýho předchůdce tady v Toluce jsem se rozhodla napsat zase pár příspěvků na svůj blog...i když je to pro mě v podstatě blog cizího člověka, tak se takovýhle cestopisy opravdu "hezky čtou" (jak říká máma). A protože dneska už je několikátej pátek za sebou, co sedím doma, tak ať z toho má alepsoň někdo užitek. Resp. bych měla pracovat do školy, ale přece nebudu pracovat v pátek večer, žejo?
Začněme od základní věci, která mě dokáže potěšit, ale i totálně mi zkazit náladu - počasí. Když jsem odjížděla do Queretara, byla jsem opravdu zralá na hospitalizaci u dr. Chocholouška...každý den ráno zima, ve škole zima, přes den zima, a večer pravidelně sprchlo, člověk promokl, a byla mu ještě větší zima, ve které uléhal do postele. Na tohle všechno jsem si stěžovala v Queretaru, a všichni pokyvovali hlavama, a trpěli se mnou. Ale po příjezdu z Queretara jakoby někdo tolucké počasí vyměnil. Krásně teplo celý den, ostré sluníčko, takže se dalo sedět na zahradě jenom v tílku, a neuvěřitelně teplé noci. Nevěřila jsem vlastním očím! A to počasí vydrželo asi tři týdny (z toho dva jsem tak plus mínus proležela v posteli, ale to neva), a mě začala Toluca bavit.(nutno dodat, že tak postraně tuším důvod, proč bylo tak krásně - nedávno jsem se totiž plně vybavila na zimu - teplá bunda, vlněnej svetr, čepice, rukavice :)
Krátce po návratu z Queretara jsme měli přednášku o urbanismu, po které mě a přednášejícího náš milý starý profesor pozval na cafe. A ačkoliv už jsem se necítila dobře, šla jsem, a nakonec jsem za to ráda. Bavili jsme se o všech tématech od architektury a urbanismu (ten přednášející byl v Evropě, takže mohl eventuelně vysvětlit kulturní nesrovnalosti), přes mexické umění, až k lingvistickým zvláštnostem (jsem tu jako raritka - největší polyglot v Toluce:) Strašně jsme se nasmáli, a já po dlouhé době zažila opravdu zábavnou zajímavou a poučnou intelektuální konverzaci na úrovni :)
Z radosti z Queretara, a pravděpodobně z radosti z hezkého počasí jsem ale hned po zábavném kafi onemocněla (to bych ani nebyla já). Doktor vyloučil influenzu (prasečinu), a předepsal mi antibiotika. Já už ale zapomněla v čem jsou antibiotika zrádný, a tak jsem začala s běžnými aktivitami, hned jak jsem se cítila líp. A to byla chyba. Angína se vrátila, a místo antibiotik mě doktor poslal na výtěry, že o další léčbě rozhodnou až výsledky. Takže teď jsem v samoléčbě, a čelím hlavnímu problému, a to systému na Tecu(univerzita). Tady lidi asi nejsou nemocný, protože jen při náznaku, že nemůžu pracovat, se na mě dívali jako na zločince. Nakonec jsem to ustála, dohodla se s mým týmem i profesorem, a snad to ňák půjde. "Naštěstí" máme tý práce tolik, že ani ostatní týmy nestíhají, takže se nám trochu ubralo, ale i tak je toho strašně moc. Už ani nemůžu chybět - vyčerpala jsem si všechny svý možnosti "zameškanejch" hodin, takže teď už musím do školy stůj co stůj (tak mi držte palce, ať už se z toho konečně vylížu..)
No a jak jsem se už cítila líp, šla jsem na prohlídku muzea místního umělce (Leopoldo Flores). Muzeum stavěl architekt, který nám předtím přednášel o urbanismu, a když jsem slyšela veškerý jeho historky jak vznikala budova, začínala jsem chápat, proč to ve škole funguje tak jak to funguje, a že mexická architektura je horší disaster než jsem si myslela :DD Návrh byl hotovej za 6 dní, za dalších 6 měsíců se postavil barák, přičemž co se jeden den kreslilo už se druhý den stavělo. A tak jsou v budově bezdůvodně rampy (protože nesedí výšky), nebo ještě lépe slepé rampy, které nikam nevedou, zatočené rampy (protože první sloup uřízli o metr kratší) a spousta dalších erorů, kterých si nearchitekt třeba ani nevšimne, a architekti si můžou myslet, že je to záměr, ale ve výsledku je jasný, že všechno byla totální improvizace. Ale i tak ten dům není špatnej. Ale už si přestávám myslet, že u Majky se dělalo všechno narychlo a v hektice. Všechno je relativní :)A bonus navíc! Před muzeem jsme potkali samotného mistra Leopolda, byl mi představen a podal mi ruku :)
Celkově jsem se dozvěděla spoustu zajímavejch věcí, který se od svých nekulturních spolubydlících ani neznalých cizinců nemám šanci dozvědět. Odpoledne jsme šli s panem architektem na druhou místní univerzitu - státní, kde byla příjemná přednáška o mexické krajinářské architektuře. A musím říci, že pan arch. Schjetnan dělá opravdu architekturu evropské kvality. A státní univerzita má mnohem příjemnější atmosféru než Tec. Je uvolněnější a kreativnější, ale když jsem se ptala, dozvěděla jsem se, že je uvolněná až moc - profesoři skoro nechodí do školy, a narozdíl od Tecu (kde učí studenty, jak vydělávat), tady je učí jak přežít...tak jsem asi ráda, že jsem na Tecu :)
No, a není divu, že jsem s tak nabitým programem zase onemocněla.
Tak děkuju všem, kdo dočetli až sem, a držte mi palce. Už chci bejt úplně zdravá!
tohle je pohled na umělcovo dílo v jeho vlastním muzeu. mistr skladoval všechny svoje rozměrný díla u sebe doma, tak že se s nima nedalo hnout, a největší jeho umělecký úspěch je, že mu byl ukraden obraz z Louvru :)
a tohle je pohled na muzeum - člověk by ani neřekl, že to byla taková improvizace :)
a tohle ještě stadion, co maloval umělec, a v rohu je vidět kousek barevný skály, kterou taky namaloval on :)
PS: teď koukám, že jsem pořádně nenafotila Tolucu, tak snad se mi to podaří po nemoci napravit (snad se mi to podaří napravit do konce pobytu :DD
univerzitní knihovna - v pozadí budova rektorátu
další objekt v parku...grandiózní měřítka a spousta betonu - to je mexická architektura :)
