Model, DF, lucha libre, čivavy

basilika Guadelupe, kam v prosinci mířej tisíce lidí


nejznámější svatý obrázek z Mexika - Virgen de Guadalupe

lucha libre v tělocvičně

masky na lucha libre jako turistickej suvenýr - nasazený na hlavě fakt pouštěj hrůzu

Jenom v rychlosti zmíním, co se děje v Toluce před dlouho očekávaným koncem školy, a začátkem prázdnin.
Strávila jsem tři dny děláním modelu na ateliér, a ještě není hotovej, ale je jenom skoro hotovej..a to mi "da flojera" jak se tady říká - trochu jsem se ukolébala tím, že už něco mám, a přestala jsem se stresovat z odevzdávky, a prostě a jednoduše jsem zlenivěla...
V úterý jsem se vydala do DF za spolužačkou z architektury, která je taky na Tecu, a tak jsme celý den chodily po městě, a povídaly a povídaly, což mělo za následek, že jsme třikrát přejely přestupní stanice v metru :) Byly jsme v Chapultepecu a u basiliky Virgen de Guadalupe, kam se v prosinci ubírají davy poutníků z celého Mexika. Moc pěkný horký den, fotky by opravdu stály za to, ale ani jedna z nás nevzala foťák, takže nám musíte věřit, žádné důkazy o tom, co jsme viděly neexistují :)
Poslední oficiální den školy uspořádala univerzita pro studenty událost "lucha libre", v překladu volný zápas - typická mexická radovánka. Bojovníci jsou zamaskovaní, a docela z nich jde strach. Těšila jsem se na pravé Mexiko, ale místo opravdového boje to byly nacvičené rádobykomické scénky..přirovnala bych to asi tak - jestli je Tec univerzita pro děti, byly tohle taky zápasy pro děti..takže celkem nuda. Večer jsem se zúčastnila fiesty designerů - kamarádů Cesly. Fiesta se jmenovala Bauhaus 2.0 (jako ta designerská a architektonická škola z Desavy) a jedlo se želé smíchané s vodkou - na pohled vypadalo lahodně, ale chutnalo příšerně po vodce...
Co se týče zvířeny u nás v domě, pořád se něco děje. Dva malý králíčky, který nám zbyli (ostatní 2 chcípli) si vzala maminka holek, a vodní želvě se zrovna koupil novej domek, ale bohužel do něj dosáhla čivava a želvu zřejmě vyndala a někam odnesla. To jsou úbytky. A nové přírůstky: máme teď na hlídání dvě malé roztomilé čivávky, který jsou flekatý jak krávy, a Taila (vopruzák) si jich vůbec nevšímá, ačkoliv bude mít v prosinci taky štěnata, a měly by se v ní už probudit mateřské pudy. (Kamarádka Španělka, která si bůhvíproč pamatuje slovo vopruzák prohlásila, že budeme mít malý vopruzatitos (španělsky vopruzáčči :)
Tak to je všechno, musím se zase ponořit do práce do školy, po 4 dnech flákání už se cítím trochu provinile :) Tak se mějte, a za necelý 4 týdny naviděnou!!!

prckové čivaví

Třetí parciál

V pátek 13. jsme odevzdali práci za 3. parciál. Tentokrát jsem si po 17 hodinách nepřetržité práce řekla v 5 hodin ráno, že na to kašlu a šla jsem si na dvě hoďky lehnout. A udělala jsem dobře, protože jsme stejně nestihli udělat všechno a zbytek odevzdáváme v úterý (bůhví jak ta odevzdávka zítra dopadne - zatím to moc nevypadá :)

Po revizi výkresů jsem se chvíli bavila s profesorem, a on až teprv v pátek zjistil, že jsem jenom výměnnej student na jeden semestr, a vypadal dost překvapeně..což mě pobavilo, a zároveň doufám, že by mohl mít pochopení při závěrečném hodnocení :) Ale co mě nepotěšilo je to, že pravděpodobně budem odevzdávat atelier pozdějc (protože nestíháme, takže mi zbyde méňe času na cestování :(
Ačkoliv dnes (16.11.) máme ve škole volno - den mexické revoluce - tak jsem překvapivě nikam na víkend neodfrčela, a řekla si, že trochu prozkoumám Tolucu - aneb co mám pořád pod nosem, a doteď na to nebyl čas.
V sobotu jsem se vypravila do Cosmovitralu - botanické zahrady, kde dělal vitráže místní umělec Leopoldo Flores (už jsem se o něm zmiňovala). Moc pěkný (hlavně ty vitráže), ovšem úroveň botanické zahrady to podle mě moc nemělo. Ale co :) pak jsem si koupila takový moučný placky, který se prodávaj na poutích a před kostelem, a celou dobu, co jsem je kupovala ,mi čmoudil dým do očí :)
No a v neděli jsem se prošla do parku, kterej je na konci naší ulice (rozuměj čtvrt hodiny chůze), ale je to park v úplně jiným smyslu než bysme my Evropané čekali. V podstatě rozsáhlá oplocená buš, kam se v neděli odpoledne sjíždějí rodiny a známí k jezírku na piknik. Spíš bych řekla, že je to taková rezervace, kde jsem jako po svých jdoucí vypadala jak blázen. Mexičani, poplatni své závislosti na autech, se sem jezdí rekreovat zásadně autem. Takže zaparkujou, vystoupěj, a už piknikujou. To má zásadní výhodu - stačí popojít o kousek dál, a tam už není ani noha (protože oni tam nedojdou:) Jenom občas projede turistickej vláček, nebo někdo na motorce. Rekreace po mexicku :)
Ale užívala jsem si slunného odpoledne s výhledem na Volcano Nevado, a pak si doma ukuchtila dobrou véču a koukla na Notting Hill. Ideálně strávený den!

Jardín Botanico - botanická zahrada a její vitráže

prodavačky placek mi čmoudily pod nos

a tohle je park Sierra Morelos

Día de Muertos (Morelia, Pátzcuaro)

Mexico je asi jedinou zemí, kde se slaví Svátek zesnulých (Día de Muertos) velmi originálním způsobem. Kromě toho, že se jedí čokoládové lebky (jak už jsem psala dřív - dneska jsem např. dostala v rámci výměny lebek i svojí vlastní, a půlku už sezobala :) se taky slaví přímo na hřbitovech. Dle doporučení jsme se vypravili do státu Michoacán, kde jsou údajně oslavy nejpestřejší. První den v Morelii jsme těmhle doporučením museli dát za pravdu - celé město vyzdobené obětními oltáři s oranžovými afrikány, oltáře byli i v každém hotelu i restauraci. Jde o to, že oltář je vždy zasvěcen zemřelému, a doplní jej obětiny - sladkosti, ovoce, pití a jídlo, které měl zemřelý rád, aby ,až se v noci ze 31.10. na 1.11. vrátí na zem mezi živé, měl co jíst a pít. Rodiny zůstávají celou noc na hřbitově bdělí, aby strávili tuhle noc s mrtvými.
My jsme se v sobotu přesunuli z koloniální Morelie do Pátzcuara, a navzdory všem varováním jsme hned našli hotel (španělé si sice mysleli, že to byl hotel, řekněme podivných mravů (proto, že byl jedinej volnej), ale já jsem nic podezřelýho (kromě horší úrovně) nezaznamenala :)
V sobotu jsme se vydali na ostrov Janitzio a vylezli na rozhlednu ve tvaru mexického prezidenta Morelose. Nutno dodat, že tahle rozhledna by v Evropě z bezpečnostního hlediska neprošla ani jako pouťová věž hrůzy. Druhý den jsme se spřáhli se skupinkou Španělů, což znamenalo nekonečné hodiny čekání - tenhle si jde koupit pinče pončo, tenhle jde na záchod, tenhle má hlad..ale nakonec jsme se dostali tam kam jsme měli (překvapivě), a já jako bonus pochytila španělštinu z jihu Španělska :)
Objektem našeho zájmu na nedělní večer se stalo městečko Tzintzuntzan. Pouťová atmosféra, zahrada konventu vyzdobená svíčkama, a krásně hutná náboženská atmosféra na hřbitově. Všechny hroby ozdobené oranžovými afrikány, svíčkami a dary mrtvým, doplněné mumláním otčenáše (nebo spíš zdrávasu, teď si tak vybavuju). Bohužel nemám moc fotek, protože mi bylo blbý fotit rodiny zesnulých, nebo používat cizí hrob jako stativ pro focení ve tmě. Ale zážitek to byl opravdu jedinečnej. Que viven los muertos! :)

katedrála v Morelii

ze soutěže oltářů - Morelie

"jako z psychedelického snu Willyho Wonka" Lonely Planet

cesta na ostrov Janitzio

Pátzcuaro - výhled ze střechy hotelu

Pátzcuaro - městečko a výhled na jezero

Tzintzuntzan - hřbitov

Architektonická vsuvka 2 - Luis Barragán

Nemohla bych opustit Mexico, aniž bych viděla dílo Luise Barragána (pro nearchitekty - nejvýznamější mexickej architekt). A tak jsem se zapsala na výlet organizovanej školou - osm jeho nejvýznamějších děl v DF. Bylo to zajímavé a poučné, bohužel pán, který nás provázel jako znalec díla nebyl moc sdílnej, takže stejně největším zážitkem zůstala návštěva architektova studia s průvodkyní, která nám vysvětlila význam doslova každého vypínače :) a to mě samozřejmě bavilo mnohem víc :)
Ale jinak musím uznat, že ačkoliv na fotkách se jeho baráky ( a zejména barevné kompozice) můžou zdát geniální, ve skutečnosti je prostorovej dojem ještě lepší - hutnější a výživnější. Všechno spolu ladí a hraje do posledního detailu, a dohromady působí naprostou syntézou. Největší zážitek rozhodně kaple v Tlálpanu. A protože většina jeho domů je soukromá a zbytek vlastní barragánova švýcarská nadace, tak se skoro nikde nesmí fotit. Ale já jsem trochu zlobila, a pár snímků natajno udělala :)

vchod a naše průvodkyně u kaple v Tlálpanu

lufa fotí proti zákazu aneb nejfotografovanější kout v domě Barragána - údajně se tomu říká "třídimenzionální mondrian"

naše výprava v barragánově zahradě

okýnko u Casa Giraldi


můj nejcennější úlovek - hřebčín San Cristobal (taky natajno - zdržela jsem se na záchodě :)


a tohle se jmenuje Las Arboledas


a Torres de Satelite na výpadovce na Queretaro


a tohle je tak trochu pod čarou - tady jsme si dávali oběd - místo, kde se točilo Amores perros