ještě fotky z Tulumu

Yucatán

Moje první kroky vedly na Yucatán. Ve městě Mérida jsem spala u kamaráda z Hospitality clubu, a od něj se dozvěděla spoustu informací o Yucatanu a Yucatecos - jeho hrdých obyvatelích. Jednak je Yucatán považován za hlavní město hamak, a jednak prý oproti Mexiku za úplně jiný svět. Taky mi povídali o nevraživosti mezi lidmi z Méridy a sousedního Campeche, a nakonec mě vytáhli do strašně snobskýho baru, a ještě ten samý večer do supr rasta klubíku v berlínským stylu Casa de Todos :) Mělo to jedinou chybu - a to tu, že jsem musela druhý den brzo vstávat a přesunout se dál do Valladolidu. S obrovskou krosnou těžší o dvě hamaky, s těžkejma nohama a nevyspalá jsem se táhla ranním yucatánským dusnem a chtěla umřít.

Cestou do Valladolidu jsem se zastavila na Chitzen Itzá, což jsou zříceniny mayskejch chrámů považovaný za jeden ze 7 divů světa. Ačkoliv se mi podařilo zorganizovat mayského průvodce pro větší skupinku turistů za výhodnou cenu, ani s průvodcem mě Chitzen Itzá nepřesvědčil. Je to monumentální, je to starý, je to postavený s výbornou přesností a stavitelskou dovedností (hra se světly a stíny, se zvukem), ale rozhodně jsem tam nestála s otevřenou pusou :) Na Chitzen Itzá jsem zaslechla první češtinu a slovenštinu, ale tvářila jsem se, že nerozumim, páč jsem vůbec nevěděla, o čem bych si s těma lidma měla povídat.
Ve Valladolidu jsem se ubytovala v hotelu Guadalupe, a večer zašla na kafe s dalším hospitaliťákem, tentokrát víc než mayským moderátorem místního rádia. V půlce kafe si odskočil, a nechal mi na stole šumící přenosný rádio, který jsem vypnula, protože jsem poslouchala hudební produkci na náměstí. Když se Marco vrátil, ptal se, jestli jsem ho slyšela v rádiu. A pak mi to došlo - šel mě pozdravit do rádia, a já prošvihla své 2 vteřiny slávy :)
Druhej den ráno jsem se vydala vykoupat do posvátných mayských jeskyní - cenotes. Problém byl, že jsem přišla moc brzo, a ještě tam nikdo nebyl. A já mám odmalička strach z tmavejch hlubokejch vod. Tak jsem poprosila plavčíka, a jenom proto, že seděl kousek u mě, jsem se na chvíli odvážila. A pak jsme ještě seděli a kecali, a pak už jsem musela jít na bus do Tulumu.
A v čínský mexický restauraci jsem se s číňanem málem nedomluvila španělsky :)
Tulum mě naprosto uchvátil. Sama pro sebe jsem to definovala jako turistický ráj. Mayské zříceniny na břehu moře, a pod nima koupání na pláži s tyrkysovou vodou a bílým pískem. Koupat se s výhledem na ruiny dodá člověku hned pocit "kulturnějšího" zasvěcenějšího turismu :DD

zříceniny Uxmal. Moc z nich vidět neni, ale líbily se mi. Hlavně, že jsem vidět já :)

katedrála v Méridě

normální mexický prostředí kolem silnic - to mějte na paměti, když se mnou koukáte na památky. bez toho je mexická realita polovičatá.

Chitzen Itzá

tady nahrávám česko-španělský pozdrav do radia Valladolid :)

Odevzdání a začátek cesty

Poslední den noc před odevzdáním jsme (jak jinak) strávili prací, takže jsem opět přišla do školy v 10 ráno a odešla za dalších 24 hodin. Odevzdávka mě nijak nepřekvapila, až na to, že jsem myslela, že budem mít nejhnusnější projekt, a nakonec tam byl i jeden hnusnější :) a profesorovi se ten náš docela líbil. Úplné závěrečné hodnocení celého projektu jsem ale neslyšela, protože jsem netušila, že po odevzdání budem muset ještě vrátit do školy další den. A já už měla na odpoledne letenku na Yucatán.
Ze školy jsem odcházela mezi 10. a 11., a ve 13h jsme musely vyjet z baráku, abych stihla let. Takže nastala honička. Umejt hlavu, sbalit na cesty a poklidit pokoj jsem stihla do hodiny a půl, a ještě mi zbyl čas na krátkej telefonát s mámou a s danielem, a už honem na letiště. Nevýhoda rychlobalení po více než 24 hod. bez spánku je to, že nevíte co jste si sbalili, takže jsem doufala, že mám vše zásadní. Při cestě na letiště je třeba zmínit, kdo mě tam vezl - čertsvě potetovaná Cesly. Ale nebylo to obyčejný tetování, ale v podstatě permanentní make-up. Po narkóze ještě nemohla hejbat mimickejma svalama, pusu měla nateklou jak po botoxu, obočí šejdrem a oči hóodně nepřirozený. Škoda, že jsem Vám ji nevyfotila :)
Na letiště jsme přijeli s předstihem, protože vůbec nebyla zácpa a já měla další dvě hodiny co dělat, abych to nezalomila na letišti a neprospala let.

naše ošklivá maketa v ještě ošklivější maketě kontextu

a tady detail na kulturní centrum "alebrije", které bylo mojí prací

...to be continued...

Protože nemám ráda, když zůstanou blogy neuzavřené, rozhodla jsem se podat podrobnější report o mé cestě na jih Mexika, o Guatemale, a o návratu domů. Tentokrát ale příspěvky už píšu ze svého vytápěného pokoje, a nemusím klepat kosu jako v Toluce...brrr =)

Cesta na jih(tentokrat bez fotek)

Ahoj, zdravim vsechny z guatemalske Antiguy. Jestli je pro vas prekvapeni, ze jsem jela do Guatemaly, tak to jsme na tom stejne, ja taky netusila, ze sem pojedu :)
Uz mam za sebou pulku casu vyhrazeneho na cestovani, ale uz jsem videla spousty veci. Fotky budou, jenom je ted nebudu nahravat.
tady jsou mista, ktera jsem videla cestou, abyste si mohli udelat linku na mape:)
Zacala jsem v Meride, hlavnim meste hamak na Yucatanu. odtud jsem se vydala na mayske zriceniny Uxmal a Chitzen Itza. Ve meste Valladolid jsem si zaplavala v mayskych posvatnych jeskynich (cenotes), a kamarad me pozdravil v mistnim rozhlase :) Pak jsem prosla ruiny Tulum na brehu Atlantiku, a poprve a naposled se vykoupala v Karibiku. Z Tulumu pres Palenque - neobycejne impresivni mayske palace uprostred jungle, vodopady Michol-ha a Agua Azul s pruzracnou tyrkysovou vodou, a nakonec jsem skoncila v San Cristobal de las Casas ve state Chiapas, v srdci kultury puvodnich indianu.
Ted jsem ve meste Antigua v Guatemala a jsem unesena jeho krasou a atmosferou. Je to jedno z nejhezcich mest, jaky jsem kdy videla. Fakt.
A zitra brzo rano se presouvam opet do Mexika, a musim rict, ze se tam tesim skoro jako domu. Guatemala je trochu jinej svet, a na mexiko uz jsem preci jen zvykla :)
Tak se opatrujte, uz chybi malo, a uvidime se :) Hasta luego

Model, DF, lucha libre, čivavy

basilika Guadelupe, kam v prosinci mířej tisíce lidí


nejznámější svatý obrázek z Mexika - Virgen de Guadalupe

lucha libre v tělocvičně

masky na lucha libre jako turistickej suvenýr - nasazený na hlavě fakt pouštěj hrůzu

Jenom v rychlosti zmíním, co se děje v Toluce před dlouho očekávaným koncem školy, a začátkem prázdnin.
Strávila jsem tři dny děláním modelu na ateliér, a ještě není hotovej, ale je jenom skoro hotovej..a to mi "da flojera" jak se tady říká - trochu jsem se ukolébala tím, že už něco mám, a přestala jsem se stresovat z odevzdávky, a prostě a jednoduše jsem zlenivěla...
V úterý jsem se vydala do DF za spolužačkou z architektury, která je taky na Tecu, a tak jsme celý den chodily po městě, a povídaly a povídaly, což mělo za následek, že jsme třikrát přejely přestupní stanice v metru :) Byly jsme v Chapultepecu a u basiliky Virgen de Guadalupe, kam se v prosinci ubírají davy poutníků z celého Mexika. Moc pěkný horký den, fotky by opravdu stály za to, ale ani jedna z nás nevzala foťák, takže nám musíte věřit, žádné důkazy o tom, co jsme viděly neexistují :)
Poslední oficiální den školy uspořádala univerzita pro studenty událost "lucha libre", v překladu volný zápas - typická mexická radovánka. Bojovníci jsou zamaskovaní, a docela z nich jde strach. Těšila jsem se na pravé Mexiko, ale místo opravdového boje to byly nacvičené rádobykomické scénky..přirovnala bych to asi tak - jestli je Tec univerzita pro děti, byly tohle taky zápasy pro děti..takže celkem nuda. Večer jsem se zúčastnila fiesty designerů - kamarádů Cesly. Fiesta se jmenovala Bauhaus 2.0 (jako ta designerská a architektonická škola z Desavy) a jedlo se želé smíchané s vodkou - na pohled vypadalo lahodně, ale chutnalo příšerně po vodce...
Co se týče zvířeny u nás v domě, pořád se něco děje. Dva malý králíčky, který nám zbyli (ostatní 2 chcípli) si vzala maminka holek, a vodní želvě se zrovna koupil novej domek, ale bohužel do něj dosáhla čivava a želvu zřejmě vyndala a někam odnesla. To jsou úbytky. A nové přírůstky: máme teď na hlídání dvě malé roztomilé čivávky, který jsou flekatý jak krávy, a Taila (vopruzák) si jich vůbec nevšímá, ačkoliv bude mít v prosinci taky štěnata, a měly by se v ní už probudit mateřské pudy. (Kamarádka Španělka, která si bůhvíproč pamatuje slovo vopruzák prohlásila, že budeme mít malý vopruzatitos (španělsky vopruzáčči :)
Tak to je všechno, musím se zase ponořit do práce do školy, po 4 dnech flákání už se cítím trochu provinile :) Tak se mějte, a za necelý 4 týdny naviděnou!!!

prckové čivaví

Třetí parciál

V pátek 13. jsme odevzdali práci za 3. parciál. Tentokrát jsem si po 17 hodinách nepřetržité práce řekla v 5 hodin ráno, že na to kašlu a šla jsem si na dvě hoďky lehnout. A udělala jsem dobře, protože jsme stejně nestihli udělat všechno a zbytek odevzdáváme v úterý (bůhví jak ta odevzdávka zítra dopadne - zatím to moc nevypadá :)

Po revizi výkresů jsem se chvíli bavila s profesorem, a on až teprv v pátek zjistil, že jsem jenom výměnnej student na jeden semestr, a vypadal dost překvapeně..což mě pobavilo, a zároveň doufám, že by mohl mít pochopení při závěrečném hodnocení :) Ale co mě nepotěšilo je to, že pravděpodobně budem odevzdávat atelier pozdějc (protože nestíháme, takže mi zbyde méňe času na cestování :(
Ačkoliv dnes (16.11.) máme ve škole volno - den mexické revoluce - tak jsem překvapivě nikam na víkend neodfrčela, a řekla si, že trochu prozkoumám Tolucu - aneb co mám pořád pod nosem, a doteď na to nebyl čas.
V sobotu jsem se vypravila do Cosmovitralu - botanické zahrady, kde dělal vitráže místní umělec Leopoldo Flores (už jsem se o něm zmiňovala). Moc pěkný (hlavně ty vitráže), ovšem úroveň botanické zahrady to podle mě moc nemělo. Ale co :) pak jsem si koupila takový moučný placky, který se prodávaj na poutích a před kostelem, a celou dobu, co jsem je kupovala ,mi čmoudil dým do očí :)
No a v neděli jsem se prošla do parku, kterej je na konci naší ulice (rozuměj čtvrt hodiny chůze), ale je to park v úplně jiným smyslu než bysme my Evropané čekali. V podstatě rozsáhlá oplocená buš, kam se v neděli odpoledne sjíždějí rodiny a známí k jezírku na piknik. Spíš bych řekla, že je to taková rezervace, kde jsem jako po svých jdoucí vypadala jak blázen. Mexičani, poplatni své závislosti na autech, se sem jezdí rekreovat zásadně autem. Takže zaparkujou, vystoupěj, a už piknikujou. To má zásadní výhodu - stačí popojít o kousek dál, a tam už není ani noha (protože oni tam nedojdou:) Jenom občas projede turistickej vláček, nebo někdo na motorce. Rekreace po mexicku :)
Ale užívala jsem si slunného odpoledne s výhledem na Volcano Nevado, a pak si doma ukuchtila dobrou véču a koukla na Notting Hill. Ideálně strávený den!

Jardín Botanico - botanická zahrada a její vitráže

prodavačky placek mi čmoudily pod nos

a tohle je park Sierra Morelos