Mexická produktivita práce

Na ateliér jsme měli jednoduchý úkol - udělat fyzickej model okolí naší budovy - celkem běžná věc. Měřítko 1:250, rozměry ňáký 2x1,5 metru. Pár baráků kolem. Úkol, kterej by ve Vaduzu dělali půl dne, u nás na FA tipuju tak dva dny, z toho jeden den, než bysme se slezli. A tady? Začali jsme v úterý. Po té, co jsme zjistili, jak se tiskne (plotry nejsou standardně připojený k síti), jsme zjistili, že nemáme co tisknout. Po té, co jsme strávili v 5 lidech 5 hodin tím, že jsme se snažili nazvětšovat obrázek z googlu ve správném měřítku, jsme zjistili, že podstava, na kterou máme stavět model je moc malá. Tohle už jsem vzdala, a šla dom...
Další den se pokračovalo v práci. Tentokrát se měli dělat domečky. Začala jsem dělat ty, které jsem dostala přidělené, z papíru, proti kterému jsem protestovala, protože se mi zdál moc tvrdej, a moc kluzkej. Ale co. Svůj díl práce jsem udělala, abych vzápětí zjistila, že holky tvořej na ty svý domečky okýnka (dost infantilní nápad, na to, že je to měřítko 1:250, a domečky budou fakt titěrný). Tak jsem svou práci nechala tak jak je, s tím, že budu pokračovat další den.
Ve čtvrtek jsme se zase sešli ráno kolem 11, já si připravila fasádu pro svý domy, aby byly na stejný úrovni detailu jako ty jejich s okýnkama, a když jsem se po hodině vrátila ze cvičení, zjistila jsem, že se zase plány změnily - že z materiálu, ze kterýho jsem já udělala svoje domy, se budou dělat ulice, protože na domy je moc tvrdej a kluzkej :DD
Teď je půl 6 večer, model máme mít do zítra, a ještě nic nemáme....už se začalo trochu s ulicema, tak uvidíme jak se to vyvine :DD Ehm...začalo je silný slovo: než jsem si po sobě přečetla svůj článek a nahrála obrázek, přišli na to, že možná nejdřív udělaj domečky a ulice až na konec :DD
jsem zvědavá jestli ty ulice do konce semestru vůbec uděláme :DD

Další víkend v DF, aneb věděli jste, že...?

Strávila jsem další den v DF, a už začínám mít pocit, že se začínám trošku orientovat :) Tentokrát šlo o jednodenní školní výlet, s prohlídkou Chapultepecu (park, se zámečkem), archeologického muzea s prohlídkou, a centra města s prohlídkou. Ačkoliv tenhle výlet nebyl tak zábavnej jako předchozí víkend se španělama, byl nabitej informacema, a o některé nejzajímavější se s vámi chci podělit. =)
Věděli jste, že....Popocatepetl znamená v jazyce Náhuatl "hora, která kouří"?
, že....čokoláda znamená v jazyce Náhuatl "hořká voda"? (protože neměli mlíko, tak pili kakaovej prášek rozpuštěnej ve vodě - dosud se to takhle konzumuje na jihu ve státě Chiapas)
, že....jazykem Náhuatl (původní jazyk aztéků) dneska mluví 10% mexické populace, tj. 1 milion lidí?
, že....agua! (ve španělštině-voda, v mexiku taky znamená zvolání - pozor!)? protože v kolonialnim mexico city se všechno lilo na ulici...je to něco jako u nás - " dále od hradu dále, nebo vás potká neštěstí nenadálé!!! :)
, že....v Metropolitní katedrále v Mexico City mají černého Krista? (váže se k tomu legenda, která ve zkratce vysvětluje, že někdo napatlal jed na nohy Krista, aby zabil faráře, a když měl tenhle farář políbit Kristovy nohy, Kristus je zvedl do výšky, a jed absorboval - proto zčernal :)

, že....Mayský kalendář končí v roce 2012?
, že....garderoba je ze španělštiny (nebo z latiny?)....tady se řekne guardaropa - guardar=hlídat, ropa=oblečení

, že.... všechny vesnice, jejichž jméno začíná na "San Juan..." jsou zemědělské vesnice, které uctívají Sv. Jana Nepomuckého - patrona vody, kterým církev nahradila aztéckého boha vody?
, že....pro indiány byly zrcátka cennější než než zlato? (protože před příjezdem španělů tady ručně leštili minerály, až dosáhli zrcadlového efektu, a když španělé přivezli zrcadla z Evropy, směňovali je indiáni hojně za zlato, protože si mysleli, že mají větší cenu než doopravdy měla - a proto se v mexiku dodnes říká - pozor, ať nevyměníš zlato za zrcátka! :)

aztécký kalendář

mayská stéla (originál je v Guatemale) - kalendář, který končí 22.12.2012

naše skupinka - samý jihoameričani, francouzi, a já :)
turistická fotka: já a Mexico City :)

Nemocná :(

Zdravím. Tak jak to tak vypadá, podlehla jsem nachlazení, pravděpodobně po té, co jsem promokla v Xochimilcu - na těch lodičkách. Ale žádný strachy, je to moje typický nachlazení, na který potřebuju 3 dny v klidu a hodně čaje. (abych se neučekala, přešla jsem na vaření čaje v mikrovlnce).

Jak tak čtu blogy ostatních cestovatelů, nejsem sama, kdo onemocněl - slečna, co je v Guadalajaře, má na blogu taky že je nemocná, a Luki z Vaduzu, kterej je teď v Texasu, je taky nemocnej. Tak je aspoň fajn, že v tom nejsem sama :)
Blbá věc na tom je, že zítra musím jít na imigrační vyřizovat ještě ňáký papíry, tak doufám, že to přežiju. Takže držte palce nadvakrát: jednak, ať je mi už zítra líp, jednak ať dneska přijede Ceslyna máma, aby mi podepsala potvrzení, že tu bydlim. Je to to jediný, co mi chybí pro mexický úředníky.
A co víc? Jo, včera jsem si posunula postel, z jednoho rohu pod oknem do druhýho rohu u skříně. Což je nepraktický z toho důvodu, že čas od času někdo něco v tý skříni potřebuje, ale praktický z toho pohledu, že už mi od okna netáhne na hlavu. Vždycky ráno když jsem se probudila, jsem měla úplně studenej krk - což by byla nejlepší cesta k zablokování žeano...
Když už jsem se tak rozpovídala o tom zdraví, čekám, že zpět přijedu v supr kondici. Ze sportů mám jednou týdně capoeiru (brazilský bojový sport, ale vypadá spíš jak tanec). Zatím jsem měla první hodinu, a fakt mě to bavilo! Potom mám 2x týdně typ dance aerobicu, kterej se jmenuje zumba, ale ještě jsem na první hodině nebyla, tak zatím nevim, co mě čeká. A pak bych chtěla (když bude čas a nálada) chodit ve středu na jógu - jako v Praze :)
To je pro dnešek vše. papa. Zdraví Lufa!

po půl roce capoeiry budu skákat tááákhle vysoko !!!! :)

Víkend v DF

Uplynulý víkend jsme se rozhodli s kamarádama ze Španělska strávit v DF (Distrito Federal=zkratka pro Mexico City). Cestovali jsme v této sestavě - zprava: Jorge, Gabi, Christina (všichni ze špáňa - Valencie a Zaragozy), a Carolina, nemluvná znuděná francouzka :)
V pátek večer jsme se sešli s jejich dalšíma kamarádama Španělama ve španělském kulturní centru, prohlídli si tam výstavu fotek, a vyrazili na Plaza Garibaldi - místo, kam se chodí bavit místní (tipuju ti bohatší). V hospůdce jsme si dali tequilu, a do ouška nám zahráli "mariachis", místní muzikanti.



















Druhý den jsme se vypravili do Xochimilca - část DF, která jako jediná připomíná dobu, kdy celý Tenochtitlán (původní DF než přijeli španělé). Je to něco jako mexické Benátky - soustava kanálů plná různobarevných lodiček).













Na naší lodičce nás bylo nejvíc - 15 lidí, a měli jsme nejstaršího, a na pohled nejvíc vetchýho kormidelníka :)



















Další den jsme se vypravili za uměním. Nejprve jsme viděli murales (nástěnné malby) od Diega Rivery v Bellas Artes, a pak muzeum Fridy Kahlo v domečku, kde s Diegem žili. (La Casa Azul). Jak Bellas Artes, tak dům Fridy byly úžasný zážitky, který jsem si moc užívala. Celkově byl celej víkend moc podařenej, a na to, že jsem celou dobu musela mluvit španělsky, jsem si ho fakt užila, a docela se i nasmála.




















































Dokonce jsme jeli i v místním metru, a sice se říká, jak je to nebezpečný, mě to ale vůbec nepřišlo - je to asi stejně nebezpečný jako jakýkoliv jiný metro ve velkým městě. (až na to, že denně přepraví 4,2 miliónu lidí :DD to je půlka Čech!!!! No, a další věc, kterou nevím, jestli už jsem zmiňovala - Mexico City je obrovský nekončíčí město plný silnic, dálnic, aut, lidí... koberec stejnejch baráků se táhne bez konce na všechny strany - připomíná mi to song od asian dub foundation ("city is blind, and it will not slow down, it drives to destruction..")

První den ve škole, aneb co dělat, když prší

výhled z okna

Aby Váš obrázek o Toluce byl kompletní, musíte vidět můj výhled z okna - tu lepší část. Protože většinu času, když píšu blog, vidím tohle. Ta horší část je obyčejná betonová zeď (foto někdy příště).
Nevím, jestli jsem před odjezdem dostatečně zdůraznila fakt, že tu máme období dešťů. Což znamená, že prší každý den, naštěstí jen k večeru, přes den je docela teplo a slunečno.
A protože právě teď prší, popíšu stručně svůj první den výuky. Dneska jsem měla první ze svých dvou předmětů - Teorie architektury - a bylo to docela zábavný - pan Gustavo začal velmi zeširoka, o teoriích obecně, zabrousil i k Nietschemu a vnímání světla, a hned nám zadal první úkol - referát na secesi. Brnkačka, jenom uvidíme, jak to půjde ve španělštině. Pracujem ve dvojici - a dneska při první poradě nad úkolem jsem přišla na zásadní rozdíl v komunikaci mezi klukama a holkama - když se zeptám na slovíčko, který neznám, slečny to většinou vysvětlej synonymem nebo popíšou jinak, takže je mi to hned jasný, kluci zarytě mlčej, a koukaj na mě. Takže je mi jasný, že budu muset mít furt při ruce slovníček :)
Cestou ze školy jsem se stavila na jídlo, který mi doporučily holky (moje spolubydlící), měla jsem štěští, byla nepálivá rýže, nepálivej kuřecí řízek, salát, a taková fazolová kaše, co tu jedí furt ke všemu. Výborná chálka (no co, řízek s rejží...) za v přepočtu 52 Kč. To je mnohem lepší, než se tady s něčím kuchtit - ve vejšce 2700 m.n.m. je vaření vody na čaj nebo těstoviny skoro jako čekání na godota :)

Tématická vsuvka-interiéry autobusů

typ Azteca-na cestě džunglí

pohled z okýnka

zatím můj nejlepší úlovek - oltář z Tolucy :)

takovej běžnej typ

Toluca - něco o městě

katedrála v Toluce

jako všude jinde, ani tady nechybí McDonald

hlavní náměstí s kostelem

výroba místních sladkostí

výsledek - strašně sladká rosolovitá hmota

Toluca leží západně od hlavního města, a má přibližně 500 tis. obyvatel. Centrum je, jako ve všech koloniálních městech, malebné, evropské, s katedrálou, a hlavní nákupní zónou "portales" (podloubí). Zbytek Tolucy je jako ostatní mexická města - rozsáhlá předměstí s malými domečky (v přízemí garáž nebo obchod, v patře bydlení, vzadu malá zahrádka), časté jsou i hlídané kolonie domečků - kde bydlím např. já, a další zahraniční studenti.
Toluca není obecně moc turistické místo, a hlavními atrakcemi je asi centrum města s botanickou zahradou (tam jsem ještě nebyla), a katedrálou.
Zeměpisnou polohou je město zařazeno do teplých krajin, ale nadmořská výška 2700 m.n.m. dělá svoje. Nejenže je tady přes zimu pěkná kosa, ale taky jsem pořád unavená, a uvařit vodu na těstoviny je opravdu zkouška trpělivosti :)
Jízda autobusem je samo o sobě dobrodružství, a právě v interiéru autobusů a taxíku je na první pohled vidět vysoká religionizita. V každém autobusu nechybí vyobrazení Ježíše, nebo nějaká citace z Bible, v jednom taxíku jsem dokonce objevila nápis: Nekouřit! Interiér je naplněn božím duchem! :)

Výlet do Veracruzu

aztécké pyramidy v džungli - El Tajín

hotýlek v Xalapě - tip Lonely Planet

šklebící se Lufa v bývalém španělském vězení

Protože mi zbýval ještě týden do začátku školy, rozhodla jsem se ho využít a vydat se na výlet.
Nakonec to byl 6-ti denní okruh Veracruz - Xalapa - El Tajín.
Začala jsem totiž tradičně ve Veracruzu, na místě, kde jako první přistáli v Mexiku Španělé.
Měla jsem místní průvodce - kamarády kamarádů z Evropy (jak se hodí mít kontakty :) a s nima jsme viděli pevnost San Juan de Úlua - pevnost, kde Španělé věznili piráty a jiné bezvěrce. V místním akváriu jsem viděla poprvé žraloka zblízka, a poprvé v Mexiku jsem se tady koupala v moři. Atlantik byl strašně horkej (obecně bylo ve Veracruzu strašně horko a vlhko), a vlny obrovský. Taky jsem jedla místní specialitu, ale je strašně těžký si pamatovat veškerý názvy jídel. Ale skoro vždycky jsou to "tacos"..tzn kukuřičný placky, do kterej balej všechno. Jak říkám, kdybyste mexičanovi udělali ňákou českou omáčku s rýží, tak rýži sní jako předkrm, a zbytek zabalí do tortilly (a tak vzniknou tacos :)
Další zastávkou byla Xalapa, hlavní město státu Veracruz, odkud pochází známé jídlo "jalapeňos". Moc příjemné město se svěžím vánkem (narozdíl od Veracruzu), a díky náhodě jsem si udělala výlet místním autobusem skrz džungli, kde jsem poprvé viděla divoce růst banány :)
Pak jsem zamířila do El Tajínu, kde jsou aztécké pyramidy v džungli, ale až do posledné chvíle nepoznáte, že se blížíte k turistickému místu. El tajín mě bavil - musím uznat, že aztékové měli smysl pro prostor, hlavně pro ten veřejný. A asi nejlepší tady byla symbióza aztéckých ruin, a okolní džungle.

První dny v Toluce

Ale to se všechno změnilo - fialovou přemaloval sluha Ceslynejch prarodičů, dostala jsem nový závěsy, který fungujou trochu jako izolace, a teď už spím jenom ve dvou dekách :)
Hned druhý den jsem začla poznávat Mexico. Nejdřív jsme se Cesly vydali ke švadleně pro polštáře. Švadlena moc nemluví, žije ve vesnici kousek za Tolucou, a celej její dům byl jeden velkej chaos. Ale polštářky ušila hezky.
Odpoledne jsme jeli na běžnou nedělní mexickou sešlost. Tušim, že nakonec tam bylo kolem 15 - 20 lidí, což je náš maximální počet, co jsme schopní shromáždit u babičky na Vánoce :)
Další den jsme navšívili "abuelos" - babičku a dědu. Žijou v obrovským nádherým domě z 50. let v centru Tolucy, maj vrátnýho, sluhu, kterej je pořád v domě (takovej malej usměvavej kulhavej indián - ten, co mi pak maloval ten pokoj), a letní dům v Acapulcu. Dědeček vypadá jak mafián ze 30. let, a babička jako seňora z telenovely :)
Pak jsme se stavily pro stoleček u truhláře. Ten bydlí ve vesničce kousek za Tolucou, kde to vypadá jak v Rumunsku - sřídají se tam malá kukuřičná políčka a betonový haciendy, ze kterejch čouhaj armovací dráty (pravděpodobně připraveny pro další přístavbu), mezi tím se pasou koně, a polehávají toulaví psi.
A za deset minut odsud jsme v nablýskaném supermarketu, a za dalších 20 minut doma za branou, kterou nám otevře hlídač, a dvakrát týdně nám sem přijde starší indiánka vyprat, uklidit a umýt nádobí.
Tak to je Mexico :)

Příjezd a první den v Mexico City

Cesta sem proběhla v pořádku, jenom v Paříži jsme nabrali trochu zpoždění, protože Francouzi trochu neodhadli čas, ve kterým jsou schopný narvat 500 lidí do letadla. Nakonec se to zvládlo, a překvapivě jsme letěli "horem" přes Kanadu, což by mě v životě nenapadlo, ale asi je to ta nejkratší možnost, jak se sem dostat..
V Mexico City nás vyzvedl Aleš - spolužák z architektury, čímž nám strašně ulehčil prvotní orientaci ve městě.
Druhý den jsme trochu prošli centrum - zócalo (hlavní náměstí) a okolí, dali si první mexické jídlo (Julie zpětně říká, že to bylo její nejhorší jídlo v Mexiku :) a já se pak vydala na sraz se Cesly - mojí novou spolubydlící. Všechno klaplo, a tak jsem mohla už večer ležet pohodlně ve svém pokoji, ošklivě fialově vymalovaném, ve spacáku a třech dekách, s návlekama, tlustejma ponožkama, a šátkem na hlavě, páč mi byla děsná kosa :)

Úvod (bienvenida)

Ahoj, zdravím všechny příchozí - tenhle blog jsem se rozhodla založit proto, abych v předstihu zodpověděla všechny otázky - jak se mám co dělám, taky abych s Vámi mohla sdílet bezprostřední dojmy a postřehy, protože každý den se něco děje. Slibuju, že se budu snažit, aby to bylo stručné, výstižné, pokud možno pravidelné, a bez chyb :D