čtvrtek 21. ledna 2010

Odevzdání a začátek cesty

Poslední den noc před odevzdáním jsme (jak jinak) strávili prací, takže jsem opět přišla do školy v 10 ráno a odešla za dalších 24 hodin. Odevzdávka mě nijak nepřekvapila, až na to, že jsem myslela, že budem mít nejhnusnější projekt, a nakonec tam byl i jeden hnusnější :) a profesorovi se ten náš docela líbil. Úplné závěrečné hodnocení celého projektu jsem ale neslyšela, protože jsem netušila, že po odevzdání budem muset ještě vrátit do školy další den. A já už měla na odpoledne letenku na Yucatán.
Ze školy jsem odcházela mezi 10. a 11., a ve 13h jsme musely vyjet z baráku, abych stihla let. Takže nastala honička. Umejt hlavu, sbalit na cesty a poklidit pokoj jsem stihla do hodiny a půl, a ještě mi zbyl čas na krátkej telefonát s mámou a s danielem, a už honem na letiště. Nevýhoda rychlobalení po více než 24 hod. bez spánku je to, že nevíte co jste si sbalili, takže jsem doufala, že mám vše zásadní. Při cestě na letiště je třeba zmínit, kdo mě tam vezl - čertsvě potetovaná Cesly. Ale nebylo to obyčejný tetování, ale v podstatě permanentní make-up. Po narkóze ještě nemohla hejbat mimickejma svalama, pusu měla nateklou jak po botoxu, obočí šejdrem a oči hóodně nepřirozený. Škoda, že jsem Vám ji nevyfotila :)
Na letiště jsme přijeli s předstihem, protože vůbec nebyla zácpa a já měla další dvě hodiny co dělat, abych to nezalomila na letišti a neprospala let.

naše ošklivá maketa v ještě ošklivější maketě kontextu

a tady detail na kulturní centrum "alebrije", které bylo mojí prací

...to be continued...

Protože nemám ráda, když zůstanou blogy neuzavřené, rozhodla jsem se podat podrobnější report o mé cestě na jih Mexika, o Guatemale, a o návratu domů. Tentokrát ale příspěvky už píšu ze svého vytápěného pokoje, a nemusím klepat kosu jako v Toluce...brrr =)