ještě fotky z Tulumu

Yucatán

Moje první kroky vedly na Yucatán. Ve městě Mérida jsem spala u kamaráda z Hospitality clubu, a od něj se dozvěděla spoustu informací o Yucatanu a Yucatecos - jeho hrdých obyvatelích. Jednak je Yucatán považován za hlavní město hamak, a jednak prý oproti Mexiku za úplně jiný svět. Taky mi povídali o nevraživosti mezi lidmi z Méridy a sousedního Campeche, a nakonec mě vytáhli do strašně snobskýho baru, a ještě ten samý večer do supr rasta klubíku v berlínským stylu Casa de Todos :) Mělo to jedinou chybu - a to tu, že jsem musela druhý den brzo vstávat a přesunout se dál do Valladolidu. S obrovskou krosnou těžší o dvě hamaky, s těžkejma nohama a nevyspalá jsem se táhla ranním yucatánským dusnem a chtěla umřít.

Cestou do Valladolidu jsem se zastavila na Chitzen Itzá, což jsou zříceniny mayskejch chrámů považovaný za jeden ze 7 divů světa. Ačkoliv se mi podařilo zorganizovat mayského průvodce pro větší skupinku turistů za výhodnou cenu, ani s průvodcem mě Chitzen Itzá nepřesvědčil. Je to monumentální, je to starý, je to postavený s výbornou přesností a stavitelskou dovedností (hra se světly a stíny, se zvukem), ale rozhodně jsem tam nestála s otevřenou pusou :) Na Chitzen Itzá jsem zaslechla první češtinu a slovenštinu, ale tvářila jsem se, že nerozumim, páč jsem vůbec nevěděla, o čem bych si s těma lidma měla povídat.
Ve Valladolidu jsem se ubytovala v hotelu Guadalupe, a večer zašla na kafe s dalším hospitaliťákem, tentokrát víc než mayským moderátorem místního rádia. V půlce kafe si odskočil, a nechal mi na stole šumící přenosný rádio, který jsem vypnula, protože jsem poslouchala hudební produkci na náměstí. Když se Marco vrátil, ptal se, jestli jsem ho slyšela v rádiu. A pak mi to došlo - šel mě pozdravit do rádia, a já prošvihla své 2 vteřiny slávy :)
Druhej den ráno jsem se vydala vykoupat do posvátných mayských jeskyní - cenotes. Problém byl, že jsem přišla moc brzo, a ještě tam nikdo nebyl. A já mám odmalička strach z tmavejch hlubokejch vod. Tak jsem poprosila plavčíka, a jenom proto, že seděl kousek u mě, jsem se na chvíli odvážila. A pak jsme ještě seděli a kecali, a pak už jsem musela jít na bus do Tulumu.
A v čínský mexický restauraci jsem se s číňanem málem nedomluvila španělsky :)
Tulum mě naprosto uchvátil. Sama pro sebe jsem to definovala jako turistický ráj. Mayské zříceniny na břehu moře, a pod nima koupání na pláži s tyrkysovou vodou a bílým pískem. Koupat se s výhledem na ruiny dodá člověku hned pocit "kulturnějšího" zasvěcenějšího turismu :DD

zříceniny Uxmal. Moc z nich vidět neni, ale líbily se mi. Hlavně, že jsem vidět já :)

katedrála v Méridě

normální mexický prostředí kolem silnic - to mějte na paměti, když se mnou koukáte na památky. bez toho je mexická realita polovičatá.

Chitzen Itzá

tady nahrávám česko-španělský pozdrav do radia Valladolid :)

Odevzdání a začátek cesty

Poslední den noc před odevzdáním jsme (jak jinak) strávili prací, takže jsem opět přišla do školy v 10 ráno a odešla za dalších 24 hodin. Odevzdávka mě nijak nepřekvapila, až na to, že jsem myslela, že budem mít nejhnusnější projekt, a nakonec tam byl i jeden hnusnější :) a profesorovi se ten náš docela líbil. Úplné závěrečné hodnocení celého projektu jsem ale neslyšela, protože jsem netušila, že po odevzdání budem muset ještě vrátit do školy další den. A já už měla na odpoledne letenku na Yucatán.
Ze školy jsem odcházela mezi 10. a 11., a ve 13h jsme musely vyjet z baráku, abych stihla let. Takže nastala honička. Umejt hlavu, sbalit na cesty a poklidit pokoj jsem stihla do hodiny a půl, a ještě mi zbyl čas na krátkej telefonát s mámou a s danielem, a už honem na letiště. Nevýhoda rychlobalení po více než 24 hod. bez spánku je to, že nevíte co jste si sbalili, takže jsem doufala, že mám vše zásadní. Při cestě na letiště je třeba zmínit, kdo mě tam vezl - čertsvě potetovaná Cesly. Ale nebylo to obyčejný tetování, ale v podstatě permanentní make-up. Po narkóze ještě nemohla hejbat mimickejma svalama, pusu měla nateklou jak po botoxu, obočí šejdrem a oči hóodně nepřirozený. Škoda, že jsem Vám ji nevyfotila :)
Na letiště jsme přijeli s předstihem, protože vůbec nebyla zácpa a já měla další dvě hodiny co dělat, abych to nezalomila na letišti a neprospala let.

naše ošklivá maketa v ještě ošklivější maketě kontextu

a tady detail na kulturní centrum "alebrije", které bylo mojí prací

...to be continued...

Protože nemám ráda, když zůstanou blogy neuzavřené, rozhodla jsem se podat podrobnější report o mé cestě na jih Mexika, o Guatemale, a o návratu domů. Tentokrát ale příspěvky už píšu ze svého vytápěného pokoje, a nemusím klepat kosu jako v Toluce...brrr =)