Dříve zmíněná mexická produktivita práce své následky. V pátek 11. září jsme měli odevzdávat v ateliéru architektonickou studii. Ve středu jsme zkonzultovali náš návrh, a měli jsme čtvrtek na to, abychom něco změnili, dodělali, a připravili na prezentaci. Nutno říct, že nám chybělo v podstatě všechno.
Ve čtvrtek ráno jsme se sešli na desátou (já po zkušenostech přišla v půl 11, ale stejně se ještě nepracovalo – povídalo se, přemýšlelo se o materiálu na model, a tak se různě zevlilo. Pak se šlo na hodinu na snídani (já už v tuhle dobu začla pracovat na půdorysech), a tak v jednu ve dvě odpoledne se začalo intenzivně pracovat. Mezitím jsem dávno vzdala veškeré snahy o uspíšení práce nebo o zvýšení efektivity, a tak jsem prostě pracovala na svejch částech, a pak na modelu. Na tom bylo nejvtipnější to, že ačkoliv jsme měli nakoupenej materiál, nikdo nevěděl, jak model uděláme, tak jsem si vymyslela jak, a model udělala. Většinou bejvá postup opačnej – nejdřív se vymyslí, jak se bude dělat model, pak se nakoupí materiál, a pak se vyrábí. To už byla asi čtvrtá ranní, a všichni jsme ztratili sílu komunikovat – holky neměly evidentně sílu mě poslouchat, a já neměla sílu mluvit. Tak jsme se každá ponořila do své práce, a dodělaly jsme to po svém. Kolem osmé ranní jsem se pustila do ručně kreslených perspektiv, a musím se pochlubit, že se mi vyloženě povedly =)
Nakonec jsme všichni všechno stihli do hodiny odevzdání, ale trochu s jazykem na vestě.
Závěr byl docela překvapivej – profesor si nechal ukázat všechny návrhy na modelu terénu (tu kterou děláme, resp. oni – já už se toho neúčastním – od začátku semestru), a pak bez toho, aniž by se vyjádřil k naší práci na projektu, jal se kritizovat model terénu =) Různý drobný nepřesnosti, protože papír je fakt blbej materiál na tak velkou maketu, a vybouleniny, protože je ve škole hrozně vlkho, a papír se kroutí. (to, co jsem já říkala už na začátku, ale bylo mi odpovězeno, že až se to přilepí, tak se to vlnit nebude –cháá!!! Takže zavládlo hromadné zklamání, a nikdo neměl sílu se s profesorem dohadovat, co s modelem terénu. Pak proběhly konečně konzultace našich návrhů – my máme nejkomplikovanější část s konstrukcí – ale v podstatě dobrá práce a celkově myslím, že hodnocení pozitivní. Až na to, že téměř všechno budeme muset předělat, ale to jsem tušila už na začátku =)
Po odevzdávkách jsem se odebrala domů, najedla se, umyla se, pustila si radio pohádka a usnula – kolem čtvrté odpolední...přes 30 hodin bez spánku...
Nocovky fakt nemám ráda, a snažím se jim předcházet, co to jde, tady to ale vypadá, že je budu mít každej parciál (tzn. každej měsíc – tzn. ještě 3x =(
moje kresbičky
profesor a příprava modelu
náš model
takhle probíhaly závěrečné konzultace - spící osoba v pozadí
Žádné komentáře:
Okomentovat