Každodenní život

Už tu jsem ňákej ten pátek, a už si pomalu začínám zvykat na každodenní Mexiko, a můj způsob života tady se začíná trochu zabíhat zatím do mělkých kolejí.

Aspekt první: škola
Jsem ve škole každý den. Ačkoliv mám jen dva předměty (normálně mají studenti 5-6), tak ve škole trávím velkou část týdne. Na atelier máme sice charismatického profesora, ale požaduje obrovské množství práce, které se sice odvádí v mexické kvalitě, ale přesto zkonzumuje spoustu času.
Aspekt druhý: doprava

Každý den jezdím do školy, a každý den nosím víc a víc věcí. Notebook, bloky na kreslení, oblečení na cvičení, obrovské kartony na model, dneska jsem táhla kostýmy na malé divadlo na teorii architektury. A tahkle ověšená se trmácím jeden kilometr pěšky na zastávku, pak honím autobus, protože si občas nevšimne, že na něj někdo mává, lovím v peněžence 6 pesos na zaplacení, a už nemám jakou rukou se držet, tak se kymácím po autobuse. To, že na mě všichni civí ani nemusím připomínat. No, a cestou ze školy mám usnadněné odchytávání autobusu, ale zato téměř vždycky prší, tudíž mám cestu zpět zpestřenou o uhýbání cákajícím loužím.

Aspekt třetí: počasí
Toluca je nejvýše položené město z celého Mexika. Tudíž je tady přes den teplo,( tak 20 C) ale přes noc a ráno je fakt kosa. A k večeru prší. Období deštů by mělo trvat asi do konce října, než se ochladí ještě víc. To mám ale pěkné vyhlídky, s kufrem plným letního oblečení...

Aspekt čtvrtý: jídlo

Z Čech se mi nejvíce stýská po nakládaným hermelínu. Tak jsem si naložila vlastní, pekelně drahý dánský sýry brie, a očekávám alesoň podobný výsledek (držte palce). Sýry tu nemaj nic moc - při vzpomínce na Vaduz jen zamačkávám slzu v oku. Brambory, tak jako je konzumujeme my, se tu taky vyskytujou velmi zřídka - nejvíc se potkávám s chipsama a hranolkama, dokonce v supermarketu v oddělení zeleniny mají v přepravce dohromady tak kilo brambor, takže jsem si je radši ani nekoupila, abych jim to všechno nevykoupila :)
Aspekt pátý: čivava
O vztahu s Tailou jsem se chtěla rozepsat víc. V životě jsem neviděla hloupějšího (a ošklivějšího) psa. Když přijdu domů běží ke mně, vítá se, ale jakmile se pohnu jakýmkoliv směrem, lekne se, a začne utíkat, shodou náhod utíká vždycky kus přede mnou, takže si myslí, že ji honím, a dostane strach :) Vůbec nikdo ji necvičil, takže loudí, dělá bobky po bytě, a leze do postele. Ale já jsem pro ni něco jako nový diktátor, který se náhle přistěhoval. Nedávám jí ze svýho talíře, ani ji nedovolím vlézt do postele, ani honit králíky. Myslím, že si na sebe pomalu začínáme zvykat :)

Je toho víc, a dalo by se o tom psát donekonečna, ale tohle jsou asi nejzásadnější body, abyste měli přehled. Jinak to vypadá, že jak jsem se těšila, že budu mít spoustu volného času, tak to bylo hodně předčasné, a že můj pobyt v mexiku uteče jako nic, protože se skoro nezastavím.
(pro přehlednost - zbývá mi už jen 105 dní..toto letí!!!)